GPS   49.881915, 16.413144

Ženy jako motiv. Očarován milou do chudého kraje vstoupil, okouzlil jej kraj i další žena.

Maxmilián se narodil svobodné šestnáctileté matce roku 1863 v Kroměříži. Na maloměstě oné doby musely takové okolnosti zarezonovat jako nakloněná rovina. Snad i tím, že nepoznal svého otce a na výchovu měla značný vliv babička, nacházel často pro svou tvorbu inspiraci v ženách.

Maxův kreslířský talent zazvonil již v jeho deseti letech. Tenkrát poprvé veřejně vystavoval ve výloze kroměřížské lékárny. Při svém studiu na pražské akademii se seznámil s rodinou Vejrychových a hlavně Ellou, s níž se oženil. Rodina měla své letní sídlo v Kozlově u České Třebové. Místu, které bylo v protikladu k rodné Hané tak chudé, zcela propadl. Měl rád ženy, kraj a motýly. Nechával se slyšet: "Obdivovat přírodu vždy a všude jest žití". Kozlovští jej vnímali spíše jako podivína a rádi jej, k jeho nelibosti, zastavovali na kus řeči.

Podlehl zde však i Anně. Švagrové, jejíž manžel, poznaje na poloaktu z plakátu svou choť, na Mánesových oslavách prohlásil, že malíře zastřelí. Ella jej rázem zapřísahala, ať rodinné záležitosti nejitří veřejně a už vůbec takto nešťastně a za přítomnosti prezidenta republiky. Švabinský roku 1919 Ellu opustil. Později se oženil s Annou. Odešel i z Kozlova a uzavřel tak své čtyřiadvacetileté období, jenž vzpomínáme jako kozlovské.

Ve štítu Vejrychovy chalupy zanechal svůj otisk podoby Sv. Václava přijímajícího dary. Za ním v podkroví se nacházela pracovna, pro jejíž charakter byla označována "kufrem".

« zpět < předchozí lokace následující lokace >