Vstříc noci a naší pozornosti se otevírá chřtán vražedné díry. I název jakoby nasákl krví. Že by varování?

Ano, patřičné. Upomínáme na dobu zlou. Na bídu třicetileté války, na zcela rozvrácenou zem. To tehdy se v tišinách skal, mimo válečnou vřavu,  však poblíž cest náhodných obětí, shlukovaly tlupy z řad zločinců či dezertérů. A že zlo plodí zlo, byli i lapkové odrazem kalné doby. 

I jeskyně Mordloch je spojována s mordýři. Banda měla být vedena jistým Štětkou. Oběti zločinců se kupily. Nebylo síly, která by sem dosáhla. Až posléze, kdy zlo už v tak neklidné době bylo k neunesení, přinesl zásah společného úsilí okolních panství nakonec i tomuto lesu klid.

Sluj však neosiřela, pohnuté zákoutí obsadil poustevník. Snad jej svým rozjímáním chtěl povznést. Byl vytrvalí. Loupežnické doupě mu sloužilo do posledních dnů. Byl zde nalezen a snad i pochován.

Určitý pohled naznačuje údajný nález až několika koster vykopaných v 19. století. Lože i sekyrka nám pak poukazuje, že občas nad loupežnickou skálou stoupá dým z ohniště i dnes.