GPS   49.904626, 15.752881

Ten večer bylo neobyčejně idylické focení. Měkkost letního večera, vůně bylinných koláčů s poletujícími světýlky svatojánských mušek se rozlévala do noci dlouhého soumraku.

Hrádek to byl jako dlaň, pro samé světlo jsem ani neviděl tmu, která rychle nakráčela pod okousané hradby. Ani snad nebyla sama, to se jen vkradl lepkavý pocit, že není vše v pořádku.

Vracím se, můj parťák Týnka mi jde naproti a jsem rád. Máme hotovo, můžeme jet. Ani se nezmiňuji o podezřelém pocitu, nechci ji zbytečně strašit. Beru stativ, tím tak vzít někoho po zádech a Týnka se tou úzkou pěšinou k autu tak divně motá. Ani bych neviděl, kdyby tam někdo byl, pomyslím si nevrle.

Na konci cesty rozváže. Viděl jsi to? Neadekvátní reakce tomu zážitku, promluví až teď, domnívá se, že jsem ho potkal taky. Vždyť jsme šli spolu!? Jsme s husinou po těle a z překvapených očí nám skáčou otazníky. Popisuje mi tu tmu a doslova na dosah ta naléhavá, velká bílá světla. Blíž a blíž šly uhrančivé oči. Jen oči a stín.

Okolo půlnoci jsme doma. Okamžitě sedám k internetu, bych si něco dohledal, ano je to tu. Nejsme první, kdo je potkal. Pověst vypráví o pytlákovi, který ...

„Zanedlouho se přímo před ním objevila dvě zářící světýlka. Rychle se přibližovala a zakrátko Josífek zjistil, že to jsou lidské oči. Avšak postava, která se k němu blížila, nebyla živá. Zářící oči seděly v bledé tváři a ruka, která se ho dotkla, byla studená jako led..."

Tak vypráví pověst o Rabštejnku, pytlákovi a hradním pánu. Tu naleznete na stránkách Českého rozhlasu.

« zpět < předchozí lokace následující lokace >