Kousek odtud ve skalách, však víte, v těch Prachovských, se svého času potloukali loupežníci. Darmošlapové to byli ukrutní, bez špetky slitování v kraji přepadali a loupili. Koho nezamordovali, alespoň zmrzačili. Až císařské vojsko na ně došláplo svou botou spravedlnosti. Hned dvanáctka jich byla rázně pochytána a do klády vsazena. Ale ten třináctý, samotný vůdce, se z osidel léčkou prosmýkl a zmizel v hloubi skal. Snad aby si ještě u posledního soudu ulehčil, těžce zraněný se rozhodl. Prvnímu, kterého potká, prozradí tajemství pokladu.
Už skorem bělel jako křída, krev ztrácel, když tu pěšinou Lojzík. A ten pak pod Fortnou, u tajemných symbolů kopal a vyzdvihl tu loupežnickou truhlu. Nečekané štěstí mu pak u Kbelnice dopomohlo k Bílému mlýnu.