GPS   50.029331, 15.916156

Cestou vody. Přes náhon z řeky Loučné vidíme nový (1911) válcový mlýn. Hned vedle, pod mansardovou střechou, sedí mlýn starý. Dnes v oloupané kůži, jen s tu a tam pomrkávajícími psaníčky sgrafit své vrstvené fasády působí poněkud znaveným dojmem.

Prapůvodní zařízení je zmiňováno ve vlastnictví Dašických z Barchova od 15. století. S mnoha otočeními soukolí přinesla voda časy dobré i zlé. K těm nejstinnějším patří chvíle (1679), kdy od nenamazaného dřevěného ložiska zakokrhal červený kohout. Plameny zachvátily nejen dílo na vodě, nýbrž ke zkáze zahořelo i jedenadvacet domů dašických.

A voda tekla dál. Majitelé stejně jako mistři mlynářského cechu se střídali. Jan Seifert byl od roku 1700 povinován jedno ze svých pěti složení využívat jako vodárenský pohon. Permanentně dodávat vodu palírně a pivovaru. Na snímku vpravo vzadu, pak vidíme vodárenskou věž z roku 1921.

Náhon přinesl mnohé, však česla nezabránila, aby se čas dostavil s dalším neštěstím. Oheň se vrátil ještě jednou a mlýn zle zřídil (1804).

V roce 1900 nechal mlynář Jan Prokeš před stavení zakomponovat ochránce mostů sv. Jana Nepomuckého.

Spolu se synem Ladislavem pak vybudoval výše vzpomenutý mlýn válcový. Zde byla čtyři mlýnská složení nahrazena francisovou turbínou. Po instalaci generátoru (1922) začala vodní elektrárna dodávat energii i do veřejné sítě. Tu dodává i dnes.

« zpět < předchozí lokace následující lokace >