Rok co rok, o první jarní sobotě, jde krajinou poselství světla. Keltský telegraf. Kráčí po kopcích a v rytmu zažíhaných ohňů se jako světelný had ubírá trasou našich významných vrchů.
Kdysi byly nazývány pekelnými či čertovými kopci. Čert byla vlastně hodnost ohniváka, důstojného správce živlu, který jej rozdělal za každého počas
kopce na kopec. V tehdejší potemnělé krajině, prosté jakéhokoli světelného smogu, se jednalo o účinnou zprávu. V případě ohrožení pak varovný signál.
Dnešními následovníky tradice jsou také členové kmene Boii. Ti zapalují světlo své telegrafní cesty pod rozhlednou Boikou u Českých Lhotic. V sousedství jejich návrší se čerti žení také na Kunětické hoře, u rozhledny Barborky či na Pokloně u Luže.