Pod němým dohledem Jana s tajemstvím, které jej utrpení a smrt shozením z mostu stálo,  věnujme svo pozornost jedné hladové vzpomínce spojující zámek s podzámčím. 

Partie okolo Pernštejnského sídla, jemuž v dějinách předcházela kapitola gotické vodní tvrze,  měly k vodě vždy blízko. Celá oblast bývala v dobách nebezpečí zaplavována dodnes patrnou strůhou. 

V létě roku 1804 však do Pardubic vtrhla voda Chrudimky obzvláště dravě. Zle poničila oba mlýny, provalila se již neexistující Bílou bránou a zaplavila dnešní Wernerovo nábřeží i přilehlé ulice. Stržením dřevěného mostu také odřízla od města samotný zámek.

Silně zaplavená krajina neurodila a přinesla nouzi. Bída v sýpkách znamenala hlad následujícího roku. A tak aby panský správce ulevil obyvatelstvu, dal mu vydělat. Nechal namísto dřevěného mostu k zámku navršit tak řečenou hladovou hráz.