Hradní pán Berka byl svéhlavý a tvrdošíjný. Než ustoupit a vyslyšet srdce své dcery volání, ať k vyvolenému lásku stín kláštera ji ochladí.
I dvéře se cely zaklaply a kutna řeholní zakryla dívčin vlas. Však opět milenci se potkali. Jedna duše v konventu Sezemickém z donucení, ta druhá u bratří z Opatovic pro klid dlela zas.
Hynek a Markéta, nezhasitelné svíce lásky shledáním, jako když oheň se vzduchu nadechne, láskou opět vzplanuli. To po vůli nebylo pánu na Rychmburku a přišel krutý trest. Dívka v kameni hradu navěky, Bílá paní, zazděna byla jest.
A skutečně: co žádal tehdejší zvyk, kdy živé k smrti pohltila zeď, odkryl v portálu nález lidských kostí.
Hrad zde jako Reichenberg, tedy bohatý hrad, vystavěl okolo roku 1325 Tas z Mrdic. Mrdice jako tvrz u Heřmanova Městce jsme již v čarokraji skloňovali a navštívili. I samotný Heřman měl co do činění s Rychmburkem. K dalším pánům patřil i Vilém z Pardubic, bratr arcibiskupa Arnošta, či jeho syn, středověký básník Smil Flaška z Pardubic. Další dědic byl stoupenec panské jednoty, což vedlo k oblehnutí a dobytí hradu husity. Přestaveb a panstva zaznamenal v řadě. V půli 18. století téměř sešel, jak se říká na huntě. Byl bez střech a věž hrozila zřícením. Obnovil jej Filip Kinský. Zvelebení však bylo v protikladu k životu poddaných. Těm na záda zaklekla nepřízeň doby té míry, že je přivedla k několikerým povstáním.
V současnosti je hrad domovem pro lidi s nemocí duše, i ti se však brzy odstěhují...