Setkat se a zkamenět. Barokní legendy nezřídka skloňují těžkosti lásky. Jakoby se samo nebe odvrátilo, mladý mnich ustrnul v kameni, ji pak strávily plameny.
Útěk za naplněním nejhlubšího citu nezůstal utajen. V patách kradmo Václavovi byl nepřející svědek, snad představený žateckého kláštera a to jeho ústa promluvila, řka:" Kéž bys raději zkameněl." Dříve Václav, mnich a hned kámen tu stojí.
Připomeňme si jakousi nezbytnost ochrany našich myšlenek. I když je náš příběh jen roubem novověkého vysvětlení samotného původu stély, vztyčené už za hluboce zapomenutých časů, cítíme tu jisté memento. Pouhé jedno snad i nechtěně vypuštené slovo může vyvolat lavinu, jako prvotní pramínek následně strhnout hráz a vypustit povodeň, příval už nikdy nezvratného procesu. Démona reality.
A jak že skončila nebohá milenka? Uršula byla odvlečena, křivě obviněna z čarodějnictví," vždyť přeci Václav zkameněl" a 6. 6. roku 1668 po mučením vynuceném doznání veřejně upálena. Legenda se tak potkala se skutečnou exekucí z nešťastné lásky.
Více jak dvoutunový Zkamenělý mnich u Drahomyšle je jako menhir uznávaný za původní a tedy jeden z mála za pravý.
Spisovatel Václav Vokolek o něm napsal, že tu stojí jako pán kraje, v jehož těle se však neskrývá zakletý mnich, ale mnohé síly spojující zemi s nebesy. Ty kdybychom tak uměli přijmout...