Všechno kolem a ohavností to věru bylo, patřilo v těch zapomenutých dobách čertovi. Liboval si. Majetnicky se v té havěti shlížel. Až nízká nepřejícnost, stejně jako u lidí sousedská závist, jej nakonec o vše připravila. Jak narostla, zvrhla se všechna pekelná čeládka z okolí a starého čerta vzala ztečí. Nedal se. Po chtivé tlupě kameny metal. Nic naplat, pekelnící jej zahnali. Jak byl v úzkých, u poslední skály se vzteknul, až se do pekla propadl. Jen smrad na dobrých tři sta let a ta skála s oknem po něm zůstaly.
Snad, že to místo bylo temnotou už jednou posvěcené, přivedl sem o sabatech i čarodějné baby. Zpráva se nesla krajem, v údolí rostl strach, ale i zvědavost. Benjamín z blízké Bukovice, aby se přesvědčil, vyčkal několik nocí. Až s úplňkem se dočkal. Vidí známé tváře a kde se vzal i na skále stůl. Babizny se nejmladší chopily. Na stole ji na cimpr campr rozebraly. Jedna kost jim upadla. Až dolů do stínu, pod skálu letí. Hoch ji tajným hmatem rychle sebral. Uschoval... Ale čas se krátí a blízký rozbřesk upíjí noci. Nejstarší velí: "tu holeň tedy bezovým proutkem nahraďte!"