.jpg)
Venušina sopka
GPS
49.9510853N, 17.4780975E
« zpět < předchozí lokace následující lokace >
Krajinu křižovaly blesky. Cosi temného, těžšího než hroutící se nebe, je stahovalo k hoře. Sopka jakoby opět procitla, tak zlověstně v ní hučelo. Na Mezině, vsi na patě starého vulkánu, však věděli: "To, Kristopher, opět čaruje!" Hora se otřásala a nebylo souseda, který by se tam odvážil. Pekelný kotel byl zažehnut. Nečas se téměř nachyloval k nové explozi.
Temný mág vzýval zlé síly. A jako vrána k vráně sedá, duchové hromu a blesku už překročili práh. Přešla staletí, už neví se, jaká byla jednání těch tří. Paměť však skloňuje čtvrtého. Tuláka, který prošel světem a sebral zkušenosti, že jen tak něčeho se nezalekl. I jakési tajné učení, že pochytil, snad i kouzla a spravedlivá zaříkávání seznal.
To on se postavil černokněžníkovi. Vyčkal, až vyjde šestý úplněk. Tehdy a jen na tu noc, hory prý ožívají. Z úkrytu pozoroval podivná dějství Kristopherovy magie. Ten v sopouchu zabodl zlatý šíp. Kruhem jej obkroužil, ale neuzavřel. Nechal tak svému počínání otevřené dveře. Magická formule byla řečena a čaroděj vycouval z kružnice.
Počalo se tam formovat cosi žhnoucího. Šlo o velký hromový kámen. Sopouch naplnil pekelný dým. Vše pozorující tulák nezaváhal. Vyskočil z úkrytu, to už se o balvan tříští jeho lahvička naplněná krví káněte. Sopouch se otřásl a celá hora hluboce vzdechla. Vše se náhle pročistilo a nastalo ticho.
A Kristopher? Ten zůstal navěky zakletý do hromového balvanu. Tufu, který nám podnes připomíná žhnoucí minulost stratovulkánu Venušiny sopky.
« zpět < předchozí lokace následující lokace >