Přítel se svěřil, že ač přespolní, má tu předky a na místní hřbitov chodí celý život. Jako malý se tu bál. Okolo zídky s renesančními náhrobky jej doprovázela nejistota. Nedivím se. Každý pamatujeme své oživlé představy. Denní snění. Kamenné tváře spí jen do času, než zasní se další z nás. Jakoby dětská fantazie nečekaně snadno formovala až úleknou realitu. Za rozpohybovaného světla této noci tak i před námi ožívají tesané podobenky mrtvých. Ztišíme hlasy, cítíme, že je neradno rušit.