Max Švabinský a jeho Kozlov II.

Max Švabinský a jeho Kozlov II.

audio průvodce
GPS   49.881915, 16.413144

Ženy jako motiv.

Do chudého kraje, okouzlený ženou, vstoupil. Okouzlil jej kraj i další žena.

Maxmilián  se narodil roku 1873 šestnáctileté svobodné matce v Kroměříži. Na maloměstě oné doby musely  tyto okolnosti zarezonovat jako nakloněná rovina. Snad i tím, že nepoznal svého otce a na výchovu měla značný vliv babička,  nacházel pro svou tvorbu často inspiraci v ženách.

Maxův kreslířský talent veřejně zazvonil již v jeho deseti letech, kdy poprvé vystavoval ve výloze kroměřížské lékárny. Při svém studiu na pražské akademii se seznámil s rodinou Vejrychových a hlavně Ellou, s níž se oženil. Rodina měla své letní sídlo v Kozlově u České Třebové. Místu, které bylo tak protikladné, konejšivé, rodné a úrodné Hané, zcela propadl. Měl rád ženy, kraj a motýly. Kozlovští jej mírně vnímali jako podivína a rádi jej, k jeho nelibosti, k rozmluvě zastavovali.

Podlehl zde avšak i své švagrové Anně, jejíž manžel poznaje svou choť, poloakt z plakátu na Mánesových oslavách, prohlásil, že malíře zastřelí. Ella jej však zapřísahala, ať rodinné záležitosti nejitří veřejně a už vůbec takto nešťastně a za přítomnosti prezidenta republiky. Švabinský roku1919 Ellu opustil, později pak jako svou druhou manželku pojal právě Annu. Odešel tak i z Kozlova, čímž uzavřel své čtyřiadvacetileté období, jenž vzpomínáme jako kozlovské.

Ve štítu Vejrychovy chalupy zanechal svůj otisk podoby Sv. Václava přijímajícího dary, za ním v podkroví se nacházela pracovna, pro jejíž charakter byla označována "kufrem". Ve štítu sousedního statku pak dílo " Žnečka" jako jediné sgrafito. 

"Obdivovat přírodu vždy a všude jest žití." Švabinského citace tak blízká cestě Čarokraje.


« zpět < předchozí lokace následující lokace >