Jako ponorka, jež se vynořila z hlubiny moře, brázdí tento ostrov pamětí krajiny a připomíná příkoří 26. srpna roku 1860.
Tehdy se v revíru setkala nesourodá trojice. Nadlesní Hábl, myslivecký adjunkt Jan Valentin a rolník z blízkých Srubů Josef Zahradník.
Ten by žil, kdyby nebyl přistižen při pytláckém pychu. Zlovolný nadlesní však zavelel a mladý myslivec nebohého Josefa zastřelil.
Vdova nechala za nebožtíka do roka vztyčit kříž, který byl později zvaný Zahradníkův. Sedmdesát let, na den přesně zbytečné smrti, pak vnuci Láskové nechali symbol bolesti osadit deskou s textem o oběti zastánce selských práv a panské zvůli.