Noc už nebyla mladá. Stará alej ještě umocnila pocit, že nás vede k něčemu již dávno odžitému. A pak před námi vyrostla. Ve studeném měsíčním světle, téměř jako v hororu, plula kamenná loď s ohořelou a téměř zborcenou klenbou. Démonický ráz podtrhovaly portréty zahlížejících tváří zlovolného charakteru. Jejich  vyobrazení stejně jako stěny od sazí tu zanechali filmaři. Zdeněk Troška sem situoval pekelnou sluj pohádky Z pekla štěstí. 

Písemné prameny vzpomínají již 16. věk. Současnost už drolí barokní přestavbu z první poloviny 18. století. Četnější zástavba kolem byla chráněna i opevněním. Krátké půlstoletí však přineslo Josefínskou reformu, rušení klášterů a celých církevních řádů. Stejně byl zrušen i tento chrám.  Místní se ale nedali odradit a kostel sv. Jana Křtitele dále navštěvovali, až byla nařízena demolice. Tu ještě oddálila přestavba na manufakturu výroby porcelánu. Po jejím zániku začala stavba definitivně chátrat. Únavě značně přispělo její následné rozebírání na stavební materiál...