.jpg)
Svatováclavská zbraň, Vrbčany
GPS
50.050876, 14.993454
« zpět < předchozí lokace následující lokace >
Stařešinství nebo-li seniorát, nástupnický řád vkládající moc do rukou nejstaršímu dědici přemyslovského stolce, byl nejednou porušen. V zimě roku 1126 přivedla vnitřní rozepře mezi Soběslavem I. a Otou II. rodové knížectví k bitvě s německým králem Lotharem III.
Ota se starým právům uchýlil dopomoci pozváním nepřátelského vojska. Soběslav, jemuž moc do rukou vložil otec, však byl dobře připraven. Morální sílu dodávala Čechům i posvátná relikvie. Duchovní zbraň, odkaz předků, pro jehož světlo dal do stínu vrbčanského kostela Soběslav poslat. Polnice války tak po stu letech vynesla do čela vojska korouhev sv. Václava. Uctívanou kombinaci Svatováclavského kopí a praporce sv. Vojtěcha.
A polem zaznělo: „Hleďte, mužové čeští, vidím nad námi svatého Václava, jak na bílém koni a v zářící zbroji nás vede do vítězného boje!“
Povznesené Soběslavovo vojsko tehdy zastavilo průsmykem Krušných hor valící se nepřátele a slavilo vítězství. Ota II., zvaný Černý, padl. Moc knížectví byla do dalších let upevněna.
Jak šly dějiny, i Přemysl Otakar II. nechal pro bájnou korouhev poslat. V roce 1260, za bitvy s dvojnásobnou přesilou Uhrů u Kressenbrunnu se prý po rozvinutí vrbčanského praporce zjevil nad českými voji obrovský zlatý orel. Mávaje křídly jakoby nad nimi rozložil štít. I hrot kopí zlatě zářil. A jak jinak, král železný a zlatý zvítězil.
Posvátná relikvie údajně ve Vrbčanech spočívá podnes. Tehdy, až bude opravdu nejhůře, kdy i Blaník se otevře, vyzvedne z utajeného podzemí valy roubeného pahorku s kostelem jeho jména, svou zbraň zde spočívající, i samotný sv. Václav.
« zpět < předchozí lokace následující lokace >