GPS
49.285769, 16.197244
Vítr roztančil vůni předjarní noci a otočil klíč. Nebylo to včera, přesto jako dnes, vrátila se i dávno zavátá vzpomínka. Paměť dvousetleté koruny Korbelovy borovice, která ve snaze zapomenout, odložila i kus sebe, je zpět.
Vůni z mysli nevymažeš. Znovu se nadechneš a už víš. V dalším nádechu jara, pak náhle, lepkavá jako krev, visí ve vzduchu i smrt.
Snad po tancovačce nad ránem nového dne, kdy jedno končí a druhé začíná, v rozepři srazila se chasa. Nelítostně, na nože. Tři pak zůstali ležet a krví zavoněla mez. Těm mrtvým tu k nalezení pokoje vztyčili smírčí kameny.
Krajem voní vítr a ševelí korunou pamětníka nazývaného jak borovicí Smírčí, tak podle nedalekého rybníku Korbela.
« zpět
< předchozí lokace
následující lokace >