Sýpky neboli špýchary plnily svou úlohu zejména jako skladiště vymláceného obilí. Čím bohatší statek a doba přející rozkvětu, tím i tento veledůležitý sklad nabýval velkorysejší podoby. Jednalo se o pokladnice sklizně a patřičně se o ně dbalo. Budovaly se dobře na dohled a se zřetelem na ohňové nebezpečí.

A tak ne náhodou, když Sedlíšťka připadla litomyšlskému panství, přišlo rozhodnutí vystavět špýchar na pahorku někdejší vodní tvrze. Místní příkop je zatopený až do dnešních dnů. Vrcholně barokní sýpka s novou střechou a částečně zušlechtěnou fasádou má jako památka nakročeno k utěšenému stavu.

Písemná zmínka pojednávající o její opevněné předchůdkyni byla do paměti knih prvně vepsána již roku 1318. Pojednává o tvrzi pána Bluda z Morašic a ze Sedlíšťky.