GPS
50.490974, 15.131470
Plakánek zněl. Bolest zaznívala údolím. Verzí proč je několik. Nejtemnější jmenuje krkavčí matku. Ta kdysi uložením do hrobu utišila pláč svého živého děcka.
Hlas je tu nesen lehce. Hladinou rybníků letí k lemu skal. Zvuk se láme a násobí ozvěnou.
Bída se tu třela s nouzí. Aby bylo snáze a hlavně střecha nad hlavou, vzaly se palice, špičáky a pemrlice. Ty se v rukou odhodlaných bydlet někdy okolo roku 1850 zakously do pískovcové skály.
K. V. Rais tu na konci devatenáctého století zaznamenal pověst vyprávěnou tehdejší obyvatelkou sluje.
Poblíž té skalky bydlel otec se synem. Mladý si přivedl nevěstu. Starému v soužití se snachou však veselo nebylo. I tolik zlého přišlo, že na stará kolena se sobě jal vyhloubit tuto útulnu.
Barušky zase byly dvě. Další obyvatelky tohoto kamenného bytu byly svým někdejším postavením nesourodé. A nesnesly se po kupě. Každá se od druhé vymezila do nejvzdálenějšího koutu obydlí. Takový hezký výhled měly. Nic na plat, že z okna a dveří je vidět samotný majestát. Údolí dominuje gotický hrad Kost.
« zpět
< předchozí lokace
následující lokace >