.jpg)
Rotunda a brána do jinam, Starý Plzenec
GPS
49.703638, 13.474807
« zpět < předchozí lokace následující lokace >
Hůrka se zatřásla, dosedl prach. Thietmarova kronika skloňuje rok 976. V podhradí přemyslovské opory, již tenkrát zvané Plzeň, bylo poraženo bavorské vojsko. Odezněla další z kapitol konfliktu se Svatou říší Římskou. Boleslav II., zvaný Pobožný, slavil triumf a hradiště sílilo k dalšímu století.
Po roce 1010 se tu razily Jaromírovy denáry. Mince knížete, který tak trudně skončil, napsal Kosmas. Již oslepený a vykastrovaný zavražděn Vršovci, když v sedě na prevétu vyprazdňoval břich, byl zezadu až do útrob proklát oštěpem. Hůře po té hrůze navážeš nit, ctěný čtenáři, ale věz, že už tehdy byla v západním předhradí rotunda.
Ostrožna nad Úslavou však nestačila rozmachu doby. Václav II. založil níže Plzeň novou. Hůrka, neboli ta Stará, ztratila na významu a postupně uvadala. Opíše-li myšlenka znovu kruh románské stavby, pak musíme vzpomenout 15. století, kdy se takřka zřítila do základu.
Svůj díl zde zanechal nájezd husitů. Nový majitel ji ale opět vynesl k nebi a zasvětil Petru a Pavlovi. Po naplnění smyslu přišel znovu úpadek. Svého času pak sloužila i coby sklad dynamitu.
Dnes jdou kolem divné zvěsti. Ač chůze v románském tubusu je sama opatřením proti zlu, každá šlépěj dolehne na jeho vyobrazení, na dlaždice s grify i Neronem a symbolicky jej tak zašlápne, cosi podivného tu údajně nepřidá očekávanému klidu. Nocí obchází neklid. Jednou stín či snad jakási postava, jindy oheň, studené plamínky pohybujících se světel. Svědectví hovoří i o době blízce nedávné. Jedni se po setmění starého místa bojí, druzí pak, zejména na jaře, vnímají jeho blahodárný vliv, harmonii a jakousi bránu k sobě samému, ale i k rozhraní s jinými světy...
« zpět < předchozí lokace následující lokace >