Mnich spustil se s pradlenkou. I bývali by jej proto zaživa ve věži zazdili, leč ten se zapřísáhl a dušoval odčiněním. Za jedinou noc vytvoří to unikum ku oslavě spasitele. Širého světa největší knihu. A toho času nebylo jinak nežli inkoustem a brkem vtisknout příběh pergamenu, tedy ne jako dnes, nebo později knihtiskem, ale rukou lidskou.
Opat souhlasil. Hříšného benediktýna srdce tep buď zahluší kamenná stěna či dílo nevídané jeho hříchů setře.
A tak, když psi s večerem se za oháňkou stočili a vlkům předali noční čas, mihotavé světlo skriptoria polykalo hodinu od hodiny, přísně, metronomem odkapávaného vosku, součtem vyhořelých svíc.
A s půlnocí již ďáblu sliboval. Buď třebas i vyobrazen satane a duši mou měj, jen dej, aby dílo završeno bylo k nového dne svěžesti.
I stalo se a v klášteru Podlažickém spatřila světlo světa, "jeho", Ďáblova bible. Rozměrů jakých žádné oko nespatřilo i s podobiznou zde vyobrazenou, ďáblem samotným.
Konvent z poloviny 12. století vznikl podle sepsaného nekrologia z pohnutí donátora vladyky Vrbaty z Kostelce nedalekého.
Vrbatu tohoto jsme již v Čarokraji skloňovali. U blízké Podskály, kde rovněž se vypráví, že tamní jeskyně, poustevna mnichů, mohla také býti té čertovské knize dílnou.
Archeologický průzkum husity do základů vypáleného kláštera odkryl pohřebiště podivné skladby. V hájemství mužské řehole benediktýnů i v rajské zahradě bylo pochováno množství žen a dětí.
Dnes, od roku 1696, se zde skví barokní kostel sv. Markéty. V sousedství můžeme z charakteru budov přečíst renesanční pivovar, který byl ve zdech vynesen kamenem původního klášteřiště.