Zatím co se kvetoucí Československo připravovalo Benešovou pevnostní linií k možné obraně před nacistickým Německem, zasáhl jej diktát Mnichovské dohody. Psal se rok 1938.

S anšlusem Rakouska zůstala zem zaklíněna v rozpínající se Velkoněmecké říši. Mnichovské podpisy spojenců, kteří v domnění, že se obětováním části středoevropské země vyhnou válce, znamenaly postoupení našeho pohraničí, tzv. Sudet, třetí říši.

V souvislostech této dohody byl projekt německé exteritoriální dálnice. Ta měla protnout již tak ořezaný stát a propojit východní cípy reichu severojižní dopravní tepnou Vratislav - Vídeň. Stavba to měla být ukázková. Již tehdy se operovalo s předpokládanou rychlostí provozu až 160 km/h. Z 320 km projektované autostrády bylo však Československo nuceno uvolnit další pás v délce 83 km, vytyčených přes jeho svrchované území.

Mašinerie stavby začala v roce 1939. Hned z počátku nabrala vysoké tempo. Angažovány zde byly i tuzemské firmy. Dělnický plat na projektu byl oproti běžnému dvojnásobný. S válkou jakoby více pokleslo slunce a prodloužil se stín, zemřela zde řada nuceně nasazených válečných zajatců. S přicházejícími neúspěchy agresorových armád se výstavba zpomalila, až ustrnula úplně.

Během let se mnohakilometrové náspy rozestavěné dálnice staly v jinak obhospodařované krajině významnými biotopy.

Fragmenty stavby najdeme od Jevíčka, a i tohoto mostu, až po velké pilíře u Brněnské přehrady.