Max Švabinský a jeho Kozlov I.

Max Švabinský a jeho Kozlov I.

GPS   49.885059, 16.409955

Ženy jako motiv. Do chudého kraje okouzlený ženou vstoupil. Okouzlil jej kraj i další žena.

Maxmilián  se narodil šestnáctileté svobodné matce roku 1863 v Kroměříži. Na maloměstě oné doby musely  tyto okolnosti zarezonovat jako nakloněná rovina. Snad i tím, že nepoznal svého otce a na výchovu měla značný vliv babička,  nacházel pro svou tvorbu často inspiraci v ženách.

Maxův kreslířský talent veřejně zazvonil již v jeho deseti letech, kdy poprvé vystavoval ve výloze kroměřížské lékárny. Při svém studiu na pražské akademii se seznámil s rodinou Vejrychových a hlavně Ellou, s níž se oženil. Rodina měla své letní sídlo v Kozlově u České Třebové. Místu, které bylo tak chudé a protikladné jeho rodné Hané, zcela propadl. Měl rád ženy, kraj a motýly. Kozlovští jej mírně vnímali jako podivína a rádi jej, k jeho nelibosti, k rozmluvě zastavovali.

Podlehl zde však i své švagrové Anně. Její manžel, poznaje svou choť, poloakt z plakátu na Mánesových oslavách, prohlásil, že malíře zastřelí. Ella jej rázem zapřísahala, ať rodinné záležitosti nejitří veřejně a už vůbec takto nešťastně a za přítomnosti prezidenta republiky. Švabinský roku 1919 Ellu opustil, později pak jako svou druhou manželku pojal právě Annu. Odešel tak i z Kozlova, čímž uzavřel své čtyřiadvacetileté období, jenž vzpomínáme jako kozlovské.

Ve štítu Vejrychovy chalupy zanechal svůj otisk v podobě Sv. Václava přijímajícího dary. Za ním v podkroví se nacházela pracovna, pro jejíž charakter byla označována "kufrem". Ve štítu sousedního statku je jako jediné sgrafito dílo Žnečka.

"Obdivovat přírodu vždy a všude jest žití." Švabinského citace tak blízká cestě Čarokraje.


« zpět < předchozí lokace následující lokace >