Panna však byla tuze krásná. Nápadníků se dostavilo nepočítaně. Všem vyměřila těžký úkol. Se svým koněm se otočit, ano, právě na tom úzkém ostrohu vysoko nad řekou. Těch vazů co bylo zlomených.

Až tehdá přijel odhodlaný spravedlivého srdce. Se svým koněm se otočil. Rozhýbal mlýnské kameny, které pro soud nejvyšší melou. Napnul tětivu svého luku a šípem proklál její zlomyslné srdce.

Od těch dob Strádov obchází duch plačící panny. A pověst o Dívčím kameni, stejná, se nese i nedalekou Lovětínskou roklí ...