GPS   50.162460, 16.831130

Psal se rok 1864, Šumavou zaduněl tzv. Želnavský smrk. Sekery, které jej poslaly k zemi, ťaly do zdravého dřeva. Strom byl totiž označen jako nejvyšší svého druhu v Evropě a jako takový odeslán na světovou výstavu do Paříže. Poražený kmen měl ve stáří 585 let délku téměř 69 m.

Toho léta zcela jinde, v masivu Králického Sněžníku, četl les svým odborným okem lesní příručí Gregor Patzelt. I snad hledal stejného velikána jako výše řečeného, když mu náhle podjely nohy. Jakoby se rozevřela země. Náš adjunkt tak objevil novou jeskyni tohoto tu a tam i mramorem protkaného pohoří. Podzemní dutina dostala jméno svého objevitele.

Sluj, která je formovaná v části sněžnickou ortorulou a dále barevně laminovaným mramorem, je příkře klesající prostorou, zakončenou podzemním jezírkem. Jeho hlubině je určující dešťová vydatnost na povrchu a pohybuje se v rozmezí 2,5 - 7 m. Kvalita zdejšího mramoru vedla v minulosti k jeho odtěžení pro sochařské účely jak na povrchu, tak částečně i uvnitř jeskyně. Pramenů pojednávajících o její délce je povícero. Některé jí vyměřily 30 m délky, jiné ty sebevědomější až 71 m. O pravdě nejzazších zákoutí zdejšího podzemí ví jistě nejvíce přítel její tmy, netopýr, kterého zde bylo zaznamenáno hned šest druhů.

« zpět < předchozí lokace následující lokace >