Řekneme-li čert, poleje malé hříšníky horko, až zazebe. Velké už ne, ti si nepřipouští, že mlýny melou, až semelou. Křemencový útvar budící nejednoznačné rozpaky byl snad preventivně pojmenován tak, aby nás varoval. A my byli obezřetní.
Čertův kámen tu skloňuje hned několik pověstí a jako i jinde, jejich příběhy završuje až ranní kokrhání kohouta, který zvěstuje příchod světla a jeho moci. Ať už měl čert zavalit pramen v sousední vsi či zbořit Svatopetrskou baziliku, svou čertovinu nestihl a jeho balvan zůstal jen jako nahodile odhozen.
Severně od Mutějovic se však nacházíme v prastaré krajině Džbánu, menhirů a kamenných řad, tajemných souvislostí časů za oponou. Někteří badatelé naznačují, že zvrásněná struktura čertovy odhozené materie utváří jakýsi hledáček, zachycující polohovou souvislost právě ke Kounovským řadám. Měření prokázalo, že útvar svým souvztahem k nejvýchodnější a nejzápadnější řadě utváří výseč, kde je možné pozorovat měsíc v jeho severních deklinacích.
Nejednoznačnost kamene spočívá ve výkladu citlivých jedinců, kteří jej nepřichylují do prožitků způsobených krajinou stínů a řekněme pekla, nýbrž pocitů silně vyvěrající pozitivní energie. Někteří pak naznačují původní účel. A my se můžeme popasovat s představou pohanského obětního oltáře.