Jako plující loď. Přes padesát metrů kamenné plachetnice vymezoval půdorys latinského kříže. Ze stěžňů zbyl jediný. Ostatní vzal čas.

Založení prvního kamene konventu ve Skalici, dnes Klášterní, dodal váhu svou přítomností i Karel IV. Huť Matyáše z Arrasu tu , blíže Bohu, vyzdvihla i trojlodní baziliku. V roce 1421 se však krajem, vichr zadul od Kouřimi, přehnala husitská bouře. Díky dobovým privilegiím rychle bohatnoucí konvent byl tehdy i s nedostavěným chrámem Milostné Panny Marie zničen. Z padesátky vyhnaných mnichů byli mnozí pobiti.

V opuštěných, stojatých vodách utonuly i někdejší smělé plány a nadějná očekávání. Oči návštěvníků tak dnes po své vertikále pozdvihá poslední sloup. Jediná opora hvězd. Zbytky kláštera pak ještě na čas formovalo baroko a v devatenáctém století přestavba na zámek.