Zde tedy počíná svůj tok řeka, jíž trampové a vodáci nazývají Zlatou. Jméno je odvozeno od zabarvení příměsí jílu. O zlato šlo ale neméně. Už staří keltové rýžovali v říčních nánosech pod Žampachem lesknoucí se zlatinky. Jestřáb, Jaroslav Foglar, zase ve svých knížkách zachytil světlo Sluneční zátoky, které nesmazatelně zapsal do mysli několika generací čtenářů. Jeho Bobří a Vydří řeka je tak vlastní mnoha romantickým srdcím.
Počátek je v lesích. Zprvu jen vinoucí se potok naplňuje Velké Dářko. Na odtoku je však již říčka pojmenována Sázávou.
Voda tudy běží jako posázavský expres. Její cesta měří téměř dvě stě dvacet šest kilometrů. Na konci pouti u Davle předá veškerou svou sílu Vltavě. Poetiku nesou i jména přítoků. Namátkou vzpomeňme Želivku, Blanici, Šlapanku, Žabinec či Perlový, Pstružný nebo Žebrákovský potok.
Partie Stvořidla jakoby měla býti hned u pramene, jedná se ale o peřejnatý úsek již silné řeky.
Legenda jmenuje čerta, který nedaleko zúrodnil pole. Sedlák, co objednal si peklo, ale obešel smluvní podmínky a vyhnul se mu. Vzteklý čert chtěl pole zavalit kameny. Netrefil se. Balvany se rozvalily korytem řeky.