I nás zastavil hastrman. Jindy Jiří Pánek dotváří kolorit bájné hory coby praotec Čech. 

Čochtan si žádal desátek. Byl milý. Než jsme probrali kapsy, překvapil se, cože to nahoru vlečeme. A nejdeme-li měřit nějaké paranormální aktivity. "Jdeme jen fotit." Ale nedalo mi." Vy máte nějakou zkušenost?" "Jo, jo, už to tady měřili. Sám jsem se s tím po dvakrát potkal. Tam nahoře, pod rotundou a pak na vyhlídce. Věřte mi, to není divadlo. Opakovaně jsem tu spal. Jen tak, ve spacáku, pod širákem. A to víš, někdy se probudíš. Tehdy jsem vstal, že se protáhnu. Koukám a ony tam mlžné postavy. Pohybovaly se, mířily ke svatostánku. V noci tu zazebe, ale jak je vidíš, no..." Tvář vodníka jakoby v tu chvíli ještě víc zezelenala. "Mám z toho husinu i teď."

 

Říp, řeklo by se, není třeba slov. Všichni už vědí a každý jej navštívil. Magnetizmus hory je prokázaný. Mnozí poutníci se vracejí opakovaně. Notoricky známé a dotýkané místo se však hemží otazníky, jako vše,  jehož paměť sahá až k hlubinám nezaznamenaného času či, jak jsme vyslechli, k hranici jiných světů.

 

Naštěstí jsou tu archeologové, kteří nás z příšeří zapomenutého vyvádějí za světlem poznání. Ti u paty památného kopce učinili znamenitý objev. Více jak sto dva a dvacet metrů dlouhou mohylu. Nepatřila však, jak by nezasvěcený pomyslel, bájnému praotci, její historie sahá podstatně hlouběji. Podle Václava Hájka z Libočan měl být Čech pochován ve Ctiněvsi roku 661 n.l. Dům mrtvých v Račiněvsi dosahuje až k 39. stol. p.n.l., k prvním zemědělcům. Je tak starší než pyramidy v Egyptě. 

Nešlo o Slovany. Staviteli, jako zářný příklad odvěké migrace, byli Anatolci. A ti k nám přišli z dnešního východního Turecka.

 

https://www.ceskatelevize.cz/porady/15546183560-domy-mrtvych/