GPS   49.9957189N, 15.5611450E

Kamarád David kdysi zpíval," taková Louka je jako láska." A vždy ji vyslovil, aby fakt zazněla. "Zkus si to, měl pravdu, slyšíš?"

Je jako voňavé nebe, ale dole,   lidem blíž. Když ji pak na sklonku dne pohladí rosa po jejímž třpytu chodívá noc," jistě to cítíš stejně",  je znovu až překvapivě opojná. Ale jinak. Jako mnohá podoba ženy, kterou miluješ.

Tajemstvím vůní  jsme vystoupali na mírné návrší. Na starou křižovatku cest. Mnohé povozy tu vyjely úvoz a mnohé kroky roznesly jeho prach. Je to pokojné místo. Nabízí moment shledání se se starým poutníkem i se sebou samým. A snad i s Bohem. Staré cesty mají kouzlo čehosi, čím prošla energie, co už ale dávno spí. 

Vpravo za námi se chvěla hluboká tůň lesní tmy. Neposednost ranného života v ní rozeznívala pozdní jaro. 

Při rozhraní louky a opuštěné stezky se vypíná opravený kříž. Nad rozcestím smrtelníků nám, jako další v řadě nápovědy dnešního večera, upomíná, že je cosi nad námi.

« zpět < předchozí lokace následující lokace >