Legenda vzpomíná ševce, poctivce jakého bys pohledal. Do úzkých jej dostala zelená kamizola, prapodivný kumpán jehož boty překročily obuvníkův práh. Vyspravil je. Dařilo se mu. Kam však došlápne pekelná šlápota, se jen tak nevyvětrá. Vědro pohody se brzy převrhlo.

Jak a proč se tak stalo netřeba rozvádět. Švec však měl být potrestán vyhnáním z chalupy. A tu se opět úřadu chopil čert. Políčeno měl a spadeno,  jak jinak, na dobrákovu duši.

Pekelnou smlouvu podbízel, řka, že peklo vše zařídí, dluhem si dlouhých dvacet let nemusí lámat hlavu. Fortelný chlapík však věděl jak na něj: "Vsaďme se. Kdo první ušije boty a přes práh kostela je přenese..." "Šij si boty. Já neponesu nic menšího než kus skály", holedbal se čert. Bylo ujednáno. Když pak v povětří nesl balvan, pocítil, že je zle. Prohrál. Švícko vše spíchlo rychleji, než by čekal. Neuvědomil si, že mu zbyl materiál od pekelných bot.

I vztekem zmaru, mrštil skálou o Peperek. Za hlomozu, jak kdyby otevřel horu, čert zmizel. Kámen se zakýval a ustálil. Drží tak do dnešních časů.