Sezemický klášter od nepaměti tratil. Býval sužován úkladem nepřejících. Řádové sestry utiskovaly výboje krajinou se potulujících lapků. Konvent však nebyl ušetřen ani ran stran rozběsněných živlů. Vzplanul zde velký požár a přihnala se i ničivá vichřice.
Zásahem samotného papeže ku pomoci z vykloubených časů, klášter disponoval odpustky. Jejich prodej řeholnicím skýtal prostředky na opravu.
Za vlády Karla IV. došel konečně libému rozkvětu. Až pak zle bylo v květnu, v roce 1421 přišla osudná rána, husité. Táborité tu zajali, svázali na třináct panen. K obecné té hrůze měly býti utopeny. Tak velel údajně samotný Jan Žižka z Trocnova. Zásahem shůry, kdy nebe bylo slitovné byly nakonec k životu propuštěny.
Vypleněný a vypálený konvent už z popela nikdy nepovstal.
Dnes zde najdeme původně klášterní kostel v charakteru mnohých pozdějších úprav, ale s tehdejší gotickou vazbou, ostěními i dalšími prvky. A také osmibokou dřevěnou zvonici z počátku šestnáctého století. Ta je díky svému tvaru a velikosti s výškou patnácti metrů, výjimečná na úrovni celé země.