GPS
50.482938, 15.133607
Údolí stínů starých legend a rozechvělé ozvěny nářků ukrývá nejedno tajemství. I sluneční svatyni.
V přísné pravidelnosti vesmírného metronomu tu geometrie kosmických těles rozehrává, vždy pouze dvakrát do roka, pozoruhodné mystérium světla. Své o tom, už před více než dvěma tisíci lety, věděli Keltové. Umění číst krajinu, její cyklické proměny v souvztahu světla nejbližší hvězdy je přivedlo i k tomuto skalnímu portálu.
Skála je stěnou ostrožny na níž své obranné postavení zaujímalo tehdy laténské hradiště Poráň. O tisíc let později tu paměť místa zaznamenala ještě osídlení Charvátů.
Zvenku nenápadný vstup překvapí svou prostorou. Pravidelnosti blízký hranol se tu vzdušně zdvihá do téměř osmimetrové výšky.
V dnešním bivaku trampů tu první prokazatelné nálezy objevili dva amatérští archeologové Knobloch a Skála, po nich je sluj také pojmenována.
U následného průzkumu se v půl sedmé večer právě o rovnodennosti třiadvacátého září rozehrál světelný úkaz, který zaskočil přítomné. Sluneční paprsek vstoupil do jeskyně a uvnitř na své ose světla protnul velký jako oltářní kámen, u nějž byla nalezena keltská mísa. Teorie jeskyně slunečního kultu byla rázem na světě.
« zpět
< předchozí lokace
následující lokace >