Jmenoval se Reprobus. Byl to sebevědomý obr, který řka: nebudu sloužit králi, než tomu nejvyššímu. A jelikož se panovník bál ďábla, posloužil raději pekelníkovi. Ale i jej seznal ve strachu. Z bílého kříže samotného Krista. To už věděl, má-li jemu sloužit, pak dobrem.
I přenášel jednou na svých ramenou přes rozvodněnou řeku dítě. Malé bylo těžší a těžší. Obr se nevěřícně otáčí a jak že tomu má rozumět? Neseš se mnou, povídá dítě, na svých zádech všecku tíhu světa. Tebou zvolený král jsem já. Jako důkaz svým slovům pak dalo obrově holi sílu se zazelenat, rozkvést, i v plody dozrát.