Toužíte? Pak poslouchejte. Za časů našich prabáb se držel tento zvyk. Při jarní rovnodennosti, v místě nazývaném Volšová leč, ty olše se tam podnes proplétají, se scházeli mladí.

Toužili po vzájemnosti a po miminku. Zdechovická kronika cituje rituál dívek a bezdětných žen. Březové poleno, ne však ledajaké, před Hromnicemi pokácené, nosily v náručí po lese. Procházely se, jakoby už chovaly. Pak poklekly ke studánce a pijíc zázračné vody odříkávaly tužbu. Ty kterým se nedařilo, pak s vírou v jarní mízu, na polena usedaly.

 

Studánka je skloňována od 17. století. Rok 1860 vzpomíná hajného Michalce, který tehdy březové dřevo pronajímal za tři či čtyři krejcary. Jako se však opar nad mokřadem rozplyne,  odeznělo i modlářství. Zázračný pramen upadl do zapomnění.

Naštěstí nevyschl. A že toužení je stále víc než naplnění, pro krásu místa a samotného příběhu,  byla studánka, zásluhou patrona pana Miloslava Krajíčka a obce Zdechovice, obnovena. Kdo ji navštíví, shledá tajemnou olšovou stráž i případná polena připravená k volnému použití...