GPS   49.872232, 16.312257

S tím strašidlem to bylo tak. V jedné zámecké prostoře, jako v mezisvětí, uvázl duch. O kterého z předků šlo, nebo jak se provinil, že mu všemohoucnost dojít klidu v nebi nedopřála, se už neví. Nikdo jej neviděl, ale rámusu a hromování se vám tam odehrávalo, až se husí kůže ježila. Jednou tam zámecký pán nechal nocovat ne zrovna vítaného hosta. Vše se odehrálo, jako již nesčetněkrát. Jen náš nocležník byl křečí strachu natolik přemožen, že jej propustila, až když bylo po všem. Strašidlo prý na něj hluboce spustilo jisté saeculum seaculorum. Spílal vám tenkrát služebnictvu až hanba. Přešlo celých sedm let. Na zámku se objevil žebravý mnich. Požádal o něco k snědku a nocleh pod střechou. A jak slovo dalo slovo, doslechl se i o strašidelné komnatě. A hned, že právě tam přenocuje. Ulehl a během chvíle zabral. Rafičkami hodin přicupitala půlnoc. Země se zachvěla, jak když někdo almarou hází. Vytrhlo ho to ze sna. Pak zazněl hluboký hlas, "saeculum seaculorum" a mnich pohotově odvětil "amen". Ozvalo se úlevné "děkuji" a vysvobozený duch navždy zmizel. Trestu jej zprostil amen, ono staniž se, budiž. Odpověď znalého mnicha na poslední verš modlitby: saeculum seaculorum – tedy na věky věkův. A tak renesanční skvost zámeckého návrší v Litomyšli, tak významný, že jsa zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, pozbyl jedno ze svých strašidel...

« zpět < předchozí lokace následující lokace >