Vechtrovny nebo-li strážní železniční domky stávaly v minulosti podél šín v pravidelných rozestupech či v místech vyžadujících zvláštního dozoru. Strážným se říkalo vechtři. Ti nejenže na trať a průjezd vlaků dohlíželi, ale v těchto drážních domcích se svými rodinami také bydleli. Zřizovány byly už za koněspřežky a plynule našly své užití i u parní dráhy. S postupem času, zavedením telegrafu a dalších novinek, však začaly ustupovat svému významu.

Domek u Bezpráví vznikl okolo roku 1844 spolu s tratí z Olomouce ku Praze. Tu coby pokračování trasy železného oře od Vídně nechal vystavět císař Ferdinand I. Projektantem jí byl Jan Perner, kterého po jejím dokončení stála žel i život. Vechtr nesl své pořadové číslo 51 a donedávna byl oděn jen v opukovém kabátu. Vechtrovny ve svém románu Hlídač číslo 47 proslavil spisovatel Josef Kopta.