GPS
50.048649, 14.779266
Když s večerem pastýř sečetl svěřené stádo, věděl, že je zle. Šlo o zatoulané jehně, smutnou ovečku té nejzpupnější selky. A vlastně o život. Hned jak se hospodyni mrzutost donesla, jak když bičem trestá, pasáčka bez milosti proklela. Snad, že měla jisté pletky, dnes bys řekl kontrakt s čerty, jak přisoudila, tak se rázem přihodilo. Hanbou shrbený slouha tu i se stádem zkameněl.
Po stádu se již zaprášilo. Tehdy roku 1843 bylo třeba kamene k výstavbě císařské cesty od Kolína ku Praze. Na Klepec dorazili kameníci. Pod jejich želízky ovečkám zrovna jako při porážce odzvonilo.
Zkamenělý slouha po dnes vyhlíží zatoulanou, i zbytek svého stáda. Souputníkem mu je Fůra sena či jinak Šplíchalův kočár. I ten údajně zkameněl.
Když se svážela sena a Šplíchalův povoz se ne a ne hnout a neustále zapadal, obrátil sedlák pozornost, a to nám buď varováním, k nekalé síle. A ta jej, že se mu za výpomoc platit nechtělo, obrátila do kamene.
Stejně jako místní žuly i příběhů je okolo vrchu Klepce po více. Vzpomeňme i dva tábory lidu, které se tu sešly za práva a českou věc.
A také rosičku, divotvorné kvítí, co jedenkráte do roka a pouze v pravé poledne vykvete. Šťastlivci, který ji nalezne, pak navrátí roky a ten omládne.
« zpět
< předchozí lokace
následující lokace >