GPS
50.333928, 15.823487
Zazní-li slovo vražba, na moment znejistíme a po těle, jako od mraku stín, nám přejde pocit z vraždy. V mysli jsme hned u vraha, vlka, vyobcovaného zločince a pronásledovaného psance. Ten je svým jazykovým, vlčím původem přejatý ze starogermánštiny.
U dávno zaniklého hradu Vražba nás červánky a ve své krvi tonoucí slunce varovaly příslibem zítřejšího větru.
O Vražbě se neví moc, ale i legendy o násilnostech u studánky nám opět myšlenky přiklánějí k mordu. Bezpečí, v náruči valů a dřevěné palisády opevněného rondelu, nemělo v neklidném třináctém století dlouhého trvání. Stopy silného požáru nám popisují finální dějství dalšího násilného zániku. V popelu se slehla krátce rozepsaná dějinná linka. Pokračování se na čas navázalo sotva o kilometr dále. Na Rotenbergu, Červené hoře, novém v kameni vyzdviženém hradu.
Senzací zazvonila zpráva ve třicátých letech dvacátého století, Vražba vydala pradávný poklad. Hliněná destička s runovým písmem se však později ukázala být pouhým padělkem.
Vražbu skloňuje také jedna z básní rukopisu Královédvorského, dalšího falza tentokrát od nedaleko rozeného buditele Václava Hanky.
« zpět
< předchozí lokace
následující lokace >