O bráně do nikam jsme již v minulosti hovořili. Šlo o portál definitivního konce. Mez života a smrti, linii za níž zela prázdnota či počínala věčnost.
Nyní, v Dolánkách u Podbořan, nás svým tajemstvím zaskočila památkově chráněná barokní brána. Vzdálený soumrak právě následoval slunce a za svitu hvězd se jako včerejší paměť vytrácel na západním obzoru. S utíkajícím časem jsme chvíli zaváhali. Máme vstoupit? Za námi se jako původní cíl vypínal magický Rubín. Nečekanému tajemství však nelze odolat. Přijde-li pozvání a otevřenost brány unaveně zívla, vejdi, vstoupíš.
Hodinky pak běží pozpátku. Opomenou současnost i poválečné přistěhovalce, co statek č. 4 vzali na hunt tak, že se po dnes nedochovala než tato brána. A hledíš do krajiny, která je jistě nedaleká podoby, jako tenkrát, kdy tu někdejší usedlost vůbec stála.