GPS
50.726316, 14.604314
Jak Smolný důl došel temné pověsti?
Byla neděle. Podvečer horkého dne, kdy i borovice zaplakaly smolou. Milý od milé se vracel. Ve stínu čekal mladý Franz, ve zhrzeném srdci hnětl mstu. Pak udeřil. Ránu za ranou, z lásky a nenávisti, bez zaváhání. Až duše přepadaného opustila tělo. Vyvolené vyvoleného ubil.
Časem, kdo opozdil se a byl zde po soumraku, záblo jej podivně po těle, do uší se vkrádalo sténání z jiného světa. Někdo spatřil i jakési zjevení. Pocestný se tudy v noci bál.
Ne tak Melzer ze Záhořína, ten měl pro strach uděláno. Jemu nevadilo, byť po setmění, tudy projít.
Až jednou. Stoupal do skal, když jej zaskočil tak naléhavý pocit úzkosti, že se obrátil dolů zpět do Smolného dolu. Silné vnuknutí přitáhlo jeho pozornost k jedné z bočních skal. Rozechvělý sáhl do tlumoku. Vytáhl svatý obrázek. Spásná myšlenka jej přiměla podobenství Krista s Marií připevnit do kamene.
Od té doby, snad roku 1704, jakoby ochranou zasáhla vyšší moc. Nikdy více tu žádnému nebylo zle.
Zvěst šla opět krajem a očištěné místo přitahovalo četné poutníky. Naději hledali v Modlivém dolu i v časech cholery a hladomoru.
První, dřevěnou kapličku nechala nahradit Alžběta Kinská svatostánkem vytesaným do pískovcového masivu.
Po druhé světové válce jakoby svět na toto pozoruhodné místo pozapomněl. Dnes nás však opět zve. A stojí za naše kroky.
« zpět
< předchozí lokace
následující lokace >