S nadějí dotkla se kolena prachu cesty. Ty oči věřily a rty šeptaly Otčenáš.
Boží muka jako připomínka utrpení, odkazují ke sloupu, u nějž byl bičován Kristus. Svázaný, nahý a týraný.
Venkovské sakrální památky významně dotvářejí charakter naší krajiny. Jsou citlivě umístěným odkazem upomínajícím naděje i těžkosti, chvíle zastavení našich předků.
Tento kamenný sloupek byl vystavěn blahé paměti 1713, jako díkůvzdání za odeznění černé smrti, poslední epidemie dýmějového moru v českých zemích.