Slůněti Králického Sněžníku, hory proměnlivého počasí, stejnojmenného, třetího nejvyššího pohoří u nás, je již 86 roků. Je to pamětník i v lidském měřítku. Jeho žijící příbuzní se dožívají do sedmdesáti let. Nejstarší byla slonice Indíra, ta se dožila více než 85 let. Tedy jako naše kamenné slůně.
S Hannibalovými slony přecházejícími Alpy ale nemá toto slůně nic společného. To zdejší podle návrhu Amei Hallegerové v roce 1932 vztyčil umělecký recesistický spolek Jescher, který ho měl ve znaku. Jescher prý znamená zvuk kýchajícího slona. Chobotnatce tenkrát vytesal kameník Förster ze Zlatých Hor. Počasí vzdorující slon nám dnes již osamoceně upomíná někdejší další vrcholové stavby, Lichtenštejnovu chatu a kamennou rozhlednu. Tu v její zchátralosti čekal na počátku 80. let nucený odstřel. Střelbu připomíná také jeden z mysliveckých příběhů, tradující ustřelené pozadí žulové sochy.