Jde o veličinu obtížně uchopitelnou. Hodinkami jen domněle hlídanou. Jepice jej vnímá v jednodenním životním cyklu, průvodce evangelického hřbitova v Kunčí nasazuje optiku geologického pohledu na svět a vzpomíná, kdy se v usazeninách křídového moře počal utvářet pískovec. Kámen zídky vyskládané do rámce klidu a spočinutí, obklopené zemědělskou krajinou. Další nositelkou ročního taktu koloběhu zrození a smrti.
Protestantský hřbitůvek vznikl na čtyři léta po sepsání tolerančního patentu. Nad nově tolerovanými tak povolila smyčka, vystoupily z ilegality. Nekatolické církve si přesto dál nesly svou míru omezení. K nim se řadilo nařízení, vymezující polohu takovýchto míst co nejdále, často až na samý okraj katastru.
Zdejší pole mrtvých zaznamenalo poslední pohřeb roku 1953. V novém tisíciletí byl hřbitov zrušen. Zaniklý a dříve dávno chátrající, oživil až záměr města Slatiňany, který jej myšlenkou architektů Pavlíka, Odvárky a Meda vyzdvihl do důstojné podoby s novým meditativním nábojem.