Říjnový nebo-li lovecký úplněk přinesl chlad. Světlo prostupovalo až k patě lesa a hledalo, kam by nastavilo svou tvář. I my jsme se naklonili nad studánku.

Pečlivě poskládané kameny tu rámují zrcadlo starého pramene. V poklidné hladině spatříme čas. Co odplynulo, i co teprve přijde. Níže se čeří písčité dno. Síla vyvěrající z hlubiny vedle uhelné elektrárny působí té noci až mysticky. Rozhlížíme se kolem a nabýváme Alenčina dojmu. Jako bychom překročili práh. Navzdory těsnému sousedství světa průmyslu, tu příroda i nadále kolotá svou původní silou. 

Lidová slovesnost skloňuje poklad a zeleného strážce. Vodníka či vodnici.