Vladyka Heřman měl synů jako měsíců v roce, rovných dvanáct. Nezdárně si vedli. Sešli na scestí, přepadali a loupili. Soužili kraj, až pohár královské trpělivosti přetekl. Vladař, že jejich troufalost potlačí, vyslal vojsko. Síla porobila tvrz Mrdickou a sevřela Městec. Než však loupežníci byli lapeni, zadními vrátky, tajnou chodbou prchli ke tvrzi kostelecké. Však jako i boží mlýny melou jistě, spravedlnost zasáhla včas. Dříve než světlo spatřili, byli pobiti.
Na chlumu nad Podolským potokem byl vystavěn kostelík. Dodnes jej obléhají několikeré rázné obranné valy a příkopy. Uvnitř býval vzácný tabernákl s andělem klečícím na černé půdě. Ten je nyní v Chrudimském muzeu. Další malba zpodobňuje kající se devítku, vzpomínané Heřmanovy syny. Třem již bylo odpuštěno.