GPS
50.2976408N, 15.7375875E
Úvoz mrtvých a jeho krvavou historii jsme už zmínili. Padlo v něm na šest tisíc vojáků. Téměř sedmina té velké bitvy u Hradce Králové. Co ti další? Do kterého kamene se tesalo o jejich finále?
Smutek tu tehdy navázal alejí stejného přízviska, kterým se hrbí i zmíněný úvoz. Jako linka provazující pomníky, jako pomyslná smuteční stuha nad hromadnými hroby protkává tak řečený, Svíb, Les mrtvých.
Zabitých, řekl bys, kam se podíváš. I původní les, tenkrát zemřel. Kanonáda jej rozštípala na třísky. A pomysli, šlo o pevná těla stromů. Ti, co padli a prošel než každý desátý v řadě pěti tisíců, jak dopadli? Jako sama válka. Slávě se ohýbá jen rovy vyživená polní tráva. Do hrobů navršená těla se rozplynula do krajiny. Vše pokryl mech. Schránky duší časem vyživily nové stromy. I ty už mnohé pamatují.
Ohlušující střelbu vystřídalo hrobové ticho. Mrtvým se vztyčily stély a vzdala čest. O dřevo plné železa neměl nikdo zájem. Vypráví se, že ptáci, stejně jako padlí k svým blízkým, se do toho lesa už nikdy nevrátili. Čas ale stírá i nemyslitelné, zhojil se a povstal les, také zpěv tu opět zaznívá.
« zpět
< předchozí lokace
následující lokace >