Ten buk měl tenkrát namále. Železniční správa vykoupila, co nové trati stálo v cestě. I Antonín Petr už své prodal. Už se brousily sekery, co jej měly poslat k zemi. Však cosi hnulo se v krajině srdeční, zželelo se pamětníka.
A tak přímluvou starosty Václava Divíška v delegaci s výše řečeným, dostálo se jeho zachování. Toho roku 1905 jej železnice minula. Zkrátka ta srdeční odezva hnula i nalajnovanou kolejí a památný strom zůstal stát...