Korunou prastaré lípy zazníval hlas, ševelil listím, rezonoval dřevem. To starý Jiroušek vstupoval do jejího kmene. Ukrytý v dutině zpíval a psal. Opisoval Nový zákon a žalmy. Jimi ten strom zněl a svíce k písmu hořely. Než dopsal své dílo, spálil jich 1204 a krajem šla pověst o zpívající lípě. Tenkrát mu toho útočiště bylo třeba, knihy protestantů stravoval oheň a toleranční patent byl ještě v nedohlednu. Jen psavý stařík, že nedoslýchal se málem prozradil...
Od té doby husity pamatující lipka ještě zestárla. Odhadována je k sedmi stům let, za nichž nabrala v pase úctyhodného obvodu 1170 cm. Je ztvárněna ve znaku obce Telecí i na poštovní známce.
Alois Jirásek si poznamenal osobní příhodu: " A divnou náhodou byla mně také zpívavou. Z nitra jejího ozýval se mladý, svěží hlas, jenž jasně zahalekal a pak vesele zazpíval. Poslouchal jsem, pak blížil jsem se opatrně, abych ptáčka nesplašil. A tak jsem přistihl tam pasáčka bosého, jehož dvě kravky se opodál pod jasany na zarosené trávě popásaly..."