Bylo to marné. Aby se uklidnil, šel na obchůzku. A jakoby se za lásku i les postavil, nohy mu sevřelo ostružiní a bác. Skutálel se ke studánce. Jak chtěl vstát, pravá noha neposlechla a bolela jako ďas. Tak tam ležel, chvíli sakroval, ale když to otékalo a bylo stále hůř, pomodlil se ke svatému Hubertovi.

Stín korun se pojednou rozestoupil. Zalilo jej oslnivé světlo. A on tam sám patron, jelen s velikým parožím. Ten mu pomohl, ale až tehdy, kdy nadlesní přislíbil, že mladým už nezabrání v lásce. Vše dopadlo, podle daného slova a tedy šťastně. Z vděčnosti nechal lesní ouřada za svou záchranu vztyčit kříž. To proto se té studánce říká "U Huberta", podle ochránce myslivců.

I ten pramen má svého patrona, je jím Klub seniorů z Proseče. Hubertku zastřešil a doplnil pověstí.

Té noci, jsme i my do studánky vložili své ruce. Ulevili jsme jí. Chladná voda nás ještě hodnou chvíli hřála dobrým pocitem.